Krátkosrstí ohaři vznikli v době změny způsobu lovu ze starého krátkosrstého loveckého psa, který byl původně honičem. Ve snaze vyšlechtit psa, který by byl schopný dohledání zvěře byli tito honiči skříženi se starým typem vodičů. Vzniklo tak příliš neohrabané plemeno, které bylo při práci pomalé a nedosahovalo požadovaných výsledků při práci.V té době byli k lovu pernaté zvěře hojně využíváni angličtí pointeři. Hledala se tedy cesta jak vyšlechtit zdatného koroptváře, který by se vzhledem lišil od typu pointera. Začalo různé křížení a experimentování. Vyskytovali se tedy psi různých zbarvení a forem - lehcí, těžcí, hnědí, tygrovaní, tříbarevní. Ve snaze vymanit se z těžkopádnosti německých psů byl nakonec v roce 1890 přikřížen i pointer. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, místo neohrabaných pomalých psů tu stál živý všestraný pes s výtečným nosem, který je schopen jak vystavení, tj. typický strnulý postoj, a aportování na zemi i ve vodě tak i práce na pobarvené stopě. Zvlástností je, že plemeno nebylo uplatňováno pouze lovecky, některé prameny tvrdí, že se používal i k hlídání dvorů a nahánění dobytka. První standard byl vypracován roku 1879. Postupem času se německý ohař stal nejrozšířenějším loveckým plemenem na světě.